Erika Zelinková

Erika, Erča, Éro, Erísek

Datum narození: 14.7.1993

Jsem Dvacetiletá studentka vysoké školy. Mojí zálibou jsou mí čtyřnozí kamarádi. Když jsem byla malá, tak jsem si stejně jako každé dítě přála pejska. 

    V pěti letech se mi přání vyplnilo, k Vánocům jsem dostala fenečku malého černostříbřitého knírače Taranett Char-Nett. A tou vše začalo, nejdříve jsme si mysleli, že se s Tarinkou budeme věnovat  výstavám, ale když Tarinka vyrostla tak bylo oficiálně zjištěno, že Tarinka neodpovídá požadovaným parametrům. Mamka se s ní začala věnovat sportovní kynologii a po čase i záchranařině.

      Protože s Tarčou cvičila mamka, tak mi výcvikář Ladislav Görgel půjčoval svého psa Farouha z Görgel’s farm, krásného, velikého německého ovčáka, mého báječného kamaráda s velikým srdíčkem, dnes již je v psím nebi, ale TI KTERÉ MILUJEME NÁS NIKDY NOPUSTÍ.

      V roce 2005 jsme si pořídili dalšího člena do naší smečky Winning Star z Dixie. Nějaký čas jsem cvičila a závodila s Tarinkou, ale bohužel se Tarča dostala do důchodového věku a tak jsme ji ponechali zasloužilý odpočinek. Nezbývalo mi nic jiného než si hledat nějakého pejska po okolí, protože nám podmínky nedovolují dalšího psa do bytu. Zalíbilo se mi plemeno border kolie, ale při hledáni jsem si nemohla vybírat.

     Našla jsem si krásné štěně boxera Toma, jenže než se majitelé rozhodli, že mi ho budou půjčovat uteklo třičtvrtě roku a já do ruky dostala  přerostlého, nezvladatelného, dominantního psa, který velel celé rodině. Určoval kdy bude žrát, kde spát(dokonce paničku vyhnal z ložnice- a ona na to přistoupila).  Spousta lidí říkalo ať si najdu jiného psa, ale moje touha po psím kamarádovi byla tak veliká, že jsem se ho snažila zvládnout, ale nešlo to, neměla jsem na Toma fyzicky.

Ale to bych nebyla já kdybych  to nezkusila. Za nedlouho přišel  den D kdy se Tom postavil proti mně. A já pochopila, že to není žádná legrace - buď boj vyhraje on nebo já. Skončili jsme nerozhodně a mně bylo jasné, že se vše bude velmi brzy opakovat..... já jsem se psy kvůli tomu, že je mám ráda a jsou to kamarádi. Musela jsem se s Tomem rozloučit, bolelo to, ale nedalo se nic dělat.

     Znovu jsem si začala hledat čtyřnohého kamaráda. Najednou jsem potkávala pani s border kolii nebo voříškem (nedokázala jsem to úplně rozeznat). Odhodlala jsem se a zeptala se, jestli bych s pejskem mohla chodit ven a cvičit s ním. Ona byla šťastná, protože pes byl k neutahání. A od té doby  s ním cvičím je to pejsek border kolie Ziggi Bohemia Alké zvaný Jek. Je plný energie, hbitý, rychlý, neutahatelný aportér, výborný kamarád pro naše společné chvilky..